Můj SmartKat - aneb, jak jsem dopadl ...
povolování stěhů - zlomený čeleň - ohnutý stěžeň - praskající sváry rámu
Můj tuning - Honda 2,3 a zlomená káča

Vyrůstal jsem na vodě. Každá dovolená vždy byla s pádlem v ruce a nebo aspoň u vody. Serfoval jsem, ale s věkem se mi nějak zkrátily svaly nebo co, a už se na tom neudržím. Nicméně "vodní touha" je silná. Tak jsem se tak jednou válel u TV a na kabelovce se najednou objevil klip se Smartkatem. Okamžitě jsem věděl, že je to ono! Chvíli jsem trochu otálel, cena za "nafukovací hračku" se mi zdála moc vysoká! Brouzdal jsem po netu, sháněl informace, zkouknul jsem videa a nakonec jsem podlehnul!
Podlehnul jsem nemoci "SmartKat". Nemá stanovené číslo diagnózy, žádná zdravotní pojišťovna nic nepřihodí. Ale nemoc je to opravdu krásná!

Ale pěkně popořadě.
Nakupování na internetu se nebráním, ale než něco koupím, tak to musím vidět "in natura"! Tedy jsem se vypravil na předváděcí jízdu. Podotýkám, že se smíšenými pocity ... Ale! Ale už během stavby plavidla mi začalo být jasné, že se opravdu jedná o loď a né o nějakou hračku, která plave. No, a když jsme to šoupli na vodu, naskákali a "ono se to rozjelo", tak už nebyla cesta zpátky! Domluvili jsme se, proběhly podružné záležitosti, jako je úhrada finančního obnosu a pod.. Nafasoval jsem dva oranžové pytlíky a mazal jsem domů. Už po cestě jsem trpěl nedočkavostí, až se svezu. Dočkal jsem se!
Dočkal jsem se hned druhý den. Vyrazil jsem na Muschov. Kdo to tam zná, tak ví, že všechny břehy oplývají ostrými kameny. Jediný travnatý povrch je v Yacht clubu Dyje pod Pavlovem, nedaleko Dolních Věstonic. Obloha se začala pěkně zatahovat. Nicméně jsem neodolal a jal se stavět. Mraky se stahovaly a vypadalo to na pěknou průtrž mračen, jak jinak s pořádným větrem jako její předzvěst. Jelikož už opravdu nejsem pubescent, bylo mi jasné, že se dneska nesvezu! nejsem přeci sebevrah! Tak jsem to pojal jako cvičnou "sborku a rozborku" (jako na vojně). Když jsem vztyčil stěžeň, tak přišel pan správce s dotazem, jestli míním opravdu vyjet. Ujistil jsem ho, že je mi jasné, že nepojedu, že vím, že duralový stěžeň na volné vodní ploše je hromosvod.
Hlavní plachtu jsem ani nevytáhnul - už to nešlo! Takový byl fučák! Tak se začalo balit. Pěkně jsem všechno poskládal do pytlíků, hodil do auta, nasednul, zabouchnul dveře a v tom to začalo! Průtrž mračen jako hrom! Na cestu vidět nebylo, stěrače nestíhaly, prostě pěkná bouřka. Nemělo cenu se vůbec rozjet, neboť bych ani nenašel bránu z areálu.
Po asi 20 minutach to zesláblo a vyrazili jsme domů. Než jsme dojeli svítilo sluníčko a byl vlahý vzduch čerstvě vypraný přešlou průtrží. Všechno bylo suché, tak jsem to musel jít zapít ...

No, a tak jsem se stal nadšeným SmartKatistou.